DENÍK MÁMY

S majestnátností Lvice

 

Před pár týdny jsme s mužem a našimi pěti dcerami navštívili rodinnou farmu. Součástí tolik potřebné dovolené byla i návštěva Zoo ve Dvoře Králové.

Na tom není nic zajímavého, takže Vám tu nebudu popisovat, jak stáda zeber běhala po trávě, šimpanzí mládě se houpalo na větvi a šakal hlídal své doupě.

Popravdě zvířata, která mě zajímala nejvíce byli lvi. Od malička mě fascinují, jejich chování nejvíce. Při projíždění částí Safari jsme měli štěstí a jeden velký samec se postavil přímo před naše auto a dokazoval tak, že tato hrdá zvířata zaslouží obdiv.

Mnohem více mě ale zaujaly lvice. Ležely na trávě a dívaly se do dálky. Co jsem si ale uvědomila, když jsem je pozorovala bylo to, že jsou matkami. Hrdými matkami.

Lvice totiž naprosto bez jakýchkoliv pochybností, důvěřují samy sobě. A mě došlo, že dříve tomu tak bylo i u nás.

Jako mámy jsme věřily, že děláme správná rozhodnutí, že naše péče o děti, jakákoliv, je prostě správná. Nepochybovaly jsme o sobě. Až posledních pár let, s vynořením perfektních matek, jsme o sobě začaly pochybovat. Zkoumat, jestli naše děti krmíme, vychováváme a vedeme dle doporučených standardů a jestli neděláme něco špatně. Cokoliv.

Vím, že nejsem jediná, koho takové věci často napadnou. Když například koupím dceři hranolky, hned se mi vkrade do mysli myšlenka, že to není zdravé a měla jsem si naplánovat čas tak, aby měla zdravý, vyvážený oběd. Její radost z hranolek mi to neulehčuje.

Nejhorší na tom ale je fakt, že my všechny občas uděláme nebo řekneme něco, co není podle našich představ a i když se potom snažíme a děláme vše dobře, jediné na co myslíme, je ten jeden malý sáček hranolek před týdnem.

Už nevidíme těch sedm zdravých obědů, sedm s láskou nachystaných svačin i snídaní, všechna ta objetí, vystřižení pexesa, i když se nám nechtělo, zavázání bot, zapnutí bundy, oblečení pyžama nebo každodenní čtení pohádky večer před spaním. Jenom ten jeden malý sáček hranolek. A už o sobě pochybujeme.

Čím dál tím víc si uvědomuji, že chybí kolem nás mámy, které prostě řeknou, že to někdy nezvládají. Že ráno vyběhnou s dítětem do školky jen v legínách, ačkoliv nejsou trendy a bez make-upu. A je to mimo jiné i tím, že vidíme denně spoustu žen, pro které je být mámou tak samozřejmé, jako dýchat vzduch. Nebo to dobře předstírají. Usmívají se, odskakují od plotny k dítěti, vysvětlují domácí úkoly, další rukou vaří večeři a tak nějak plují na nějakém obláčku štěstí a harmonie.

Dříve si mámy věřily a hlavně věřily, že vědí, co je pro jejich děti dobré. Nepotřebovaly své děti přeměřovat a vážit a posuzovat podle tabulek. Zkoumat, jestli mají přesný počet zubů, otáčí se na bříško ve správnou dobu a úderem prvního roku chodí zdatně a s jistotou. Krmily své děti podle svého svědomí a řídily se vlastním rozumem. A rozhodně nebyly jejich děti méně šťastné, než ty dnes. Se všemi těmi ortopedickými pomůckami, tabulkami, grafy a vývojovými stádii. Vím to, já jsem jedno z těch dětí.

Nemám ráda články ani rady typu: „Moje dítě nechce mrkev, ještě nechodí nebo nechce být na bříšku, co mám dělat?“

K tomu snad napíši jen jedno.

Dřív se mámy spoléhaly na sebe a svůj rozum. Vnímaly své děti, jejich potřeby, chutě a touhy. Vnímaly také samy sebe jako mámy, jako jediné, které mohou rozumět svým dětem a vždycky věřily, že pro ně dělají to nejlepší.

Dnes mámy samy sebe shazují, nedůvěřují si a pochybují o sobě, k tomu všemu neustále čtou, co by dělat měly a neměly, kdy by jejich děti měly dělat tyhle pokroky, co by neměly jíst, jak by neměly spát a hlavně, jak by se měly správně vyvíjet, aby bylo vše normální.

Každé dítě je jiné, každá máma je jiná, ale místo sledování trendů a tabulek, zkusme nechat sobě i svým dětem čas a klid a nenutit se navzájem do ničeho, co je nám nepříjemné .

Pokud i Vám prádlo visí na sušáku několik dní, zvládáte vařit na dva dny a pak jen ohřívat. A když nestihnete uvařit, protože (a tady je vlastně jedno jaký důvod máte) zamíříte do pizzerie . 

Nahlas říkám, že obdivuji všechny matky, které zvládají pro děti připravit zdravé jídlo 5x denně, absolvovat s nimi zájmové činnosti, mít perfektně uklizeno a večer se usmívat. 

Ve středověku by mě určitě upálili na hranici, dnes ale věřím, že nejsem sama a že jednou, budeme zase těmi hrdými matkami, které důvěřují pouze sobě a vědí, že pro své děti dělají to nejlepší co mohou. Jsou samy sebou.

S Láskou,

Monika💖

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *