DENÍK MÁMY

Dokonalost, není DOKONALÁ

Možná je to věkem nebo jen obdobím, ale o Vánocích a zvlášť letos, mě všechno tak nějak více dojímá.

Jsou to drobnosti.
Výzdoba v ulicích. Vůně na Vánočních trzích, i to jak lidé vybírají Vánoční dárky a s jakým výrazem zamyšlení.

Různé akce, reklamy v televizi, přesně takové ty reklamy na štěstí, které je dobře zrežírované a patrně se nikdy nestane.

Tedy, pokud mu to nedovolíme.

Největším zklamáním Vánoc jsme pro sebe my samotní.

Místo Vánočního stromečku, chceme ten nejkrásnější strom plný nádherných ozdob, ručně dělaných, třpytivých.

Na sváteční tabuli chceme vybrané lahůdky a místo těšení se na společné chvíle u dobrého jídla, běháme po obchodech a snažíme se vymyslet dokonalé menu, které každého ohromí.

Místo radosti z cukroví, vymýšlíme 25 druhů, které se budou krásně vyjímat na instagramu a každý nás poplácá po zádech jak jsme šikovné.

Nakonec místo kouzelných a magických Vánoc, prožijeme pár dní stresu, shonu a na oko dokonalé atmosféry, kterou si ani nestihneme užít, natož zapamatovat. A za rok nás to čeká znovu.

Vánoce takové, jaké si přejeme, máme všichni v sobě.
Je to o dni stráveném v pyžamu, dívání se na pohádky a jezení cukroví, i kdyby to byly jen dva druhy, které jako rodina milujete.

O horké čokoládě nebo vaječném koňaku a zapálené svíčce.

O sněhulákovi, který do druhého dne roztaje.

O výzdobě, kterou děláte s radostí, i když do dokonalosti má daleko.

A hlavně o zastavení se a vychutnání si všeho, co Vánoce přinášejí.

O radosti z vybírání balícího papíru a malého srdíčka, které přimalujete ke jménu.

A děti nás učí radovat se z maličkostí nejvíce.

Kolik z Vás obchází vyzdobená obchodní centra nebo trhy a říká: „Na to nemáme čas, pojď, pospěš si.“
Kam vlastně? Za něčím o co nikdo nestojí?

Letos se snažím o jediné. Zastavit se a užít si všeho, co můžu.

Dělám věci jinak, ne lépe nebo hůře, jen jinak.

Proto letos máme jen čtyři druhy cukroví a tři jsem dostala.

Včera jsem strávila tři hodiny balením dárků u vánoční komedie a měla jsem z toho radost.
A když mě minulý týden dcery doslova táhly k dekoraci v obchodním domě, neřekla jsem ne.
Bylo to pár minut a jejich radost obrovská.

Někdy je to něco, co Vám zabere minutu, ale radost z ní budete mít ještě dlouhé hodiny.

A o tom Vánoce jsou.

O pocitech, i kdyby jedinou dekorací na Vaší Vánoční tabuli měla být radost, kterou budete mít ze ze společně stráveného času.

Monika 

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail
DENÍK MÁMY

Láska, která je VIDĚT

Každý den nasedám do svého auta. Parkuji před budovou školky a beru své dcery za ruku. 
Běžíme v dešti, když fouká silný vítr.

Stoupáme do schodů, abych je o pár vteřin později sevřela do náruče a rozloučila se s nimi, než vběhnou mezi kamarády.
Každé ráno vstávám, i když jsem měla těžkou noc. A každé odpoledne je zase vyzvedávám.

Často si přejeme, aby to co děláme jako mámy, mělo velký smysl. Aby to někdo viděl, všiml si toho a zapamatoval si.
Aby to zůstalo vidět.

Někdy projevy lásky nemusí být obrovská gesta, která berou dech. Mnohem častěji jsou to obyčejné věci-vyzvednutí ze školky nebo školy, zabalení svačiny, dohlédnutí nad domácím úkolem.
Ale i ty na první pohled nejobyčejnější věci, jsou ty nejdůležitější, když jste máma.
Nejsou samozřejmé.

Zapomínáme na jednu věc.
Někdo, totiž vidí, že do boxu k rohlíku přidáme kousek čokolády.
Někdo vidí, že místo sledování oblíbeného seriálu, jdeme dělat palačinky.
Někdo vidí, že v noci bloumáme bytem a bereme přikrývku a přikrýváme.

Ten někdo, jsou naše děti.

Neřeknou Vám možná slovy „Děkuji, mami.“ a občas máte pocit, že to berou za samozřejmost. Ale říkají Vám to namalovaným obrázkem, přitulením, sedmou pusou před spaním a voláním „Mami!“ pokaždé, když někoho potřebují.

Nepochybujte o sobě a nezapomínejte každý den, co všechno děláte a jak je to důležité.

S Láskou,
Monika 

 
 
 
Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail