Láska, která je VIDĚT

Každý den nasedám do svého auta. Parkuji před budovou školky a beru své dcery za ruku. 
Běžíme v dešti, když fouká silný vítr.

Stoupáme do schodů, abych je o pár vteřin později sevřela do náruče a rozloučila se s nimi, než vběhnou mezi kamarády.
Každé ráno vstávám, i když jsem měla těžkou noc. A každé odpoledne je zase vyzvedávám.

Často si přejeme, aby to co děláme jako mámy, mělo velký smysl. Aby to někdo viděl, všiml si toho a zapamatoval si.
Aby to zůstalo vidět.

Někdy projevy lásky nemusí být obrovská gesta, která berou dech. Mnohem častěji jsou to obyčejné věci-vyzvednutí ze školky nebo školy, zabalení svačiny, dohlédnutí nad domácím úkolem.
Ale i ty na první pohled nejobyčejnější věci, jsou ty nejdůležitější, když jste máma.
Nejsou samozřejmé.

Zapomínáme na jednu věc.
Někdo, totiž vidí, že do boxu k rohlíku přidáme kousek čokolády.
Někdo vidí, že místo sledování oblíbeného seriálu, jdeme dělat palačinky.
Někdo vidí, že v noci bloumáme bytem a bereme přikrývku a přikrýváme.

Ten někdo, jsou naše děti.

Neřeknou Vám možná slovy „Děkuji, mami.“ a občas máte pocit, že to berou za samozřejmost. Ale říkají Vám to namalovaným obrázkem, přitulením, sedmou pusou před spaním a voláním „Mami!“ pokaždé, když někoho potřebují.

Nepochybujte o sobě a nezapomínejte každý den, co všechno děláte a jak je to důležité.

S Láskou,
Monika 

 
 

 
Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*