Deník aneb píšu

PŘEDSEVZETÍ, které si nedávám

01/15/2019

Jako každý nový rok, je čas na nová předsevzetí. Dělají to všichni, prostě potřebujeme nějaké cíle, na které se můžeme soustředit.

Dokonce jsou to právě mámy, které si dávají nejvíce předsevzetí. Proč? Zajímavá otázka. Možná je to proto, že jejich život je často velmi rutinní a plný nepříliš záživných věcí. Krmení batolete 6x denně není prostě vždycky to, po čem každá žena na mateřské dovolené touží celý den.
I já si dávám předsevzetí. Pomáhá mi to posunout se nějakým směrem, nezůstávat na místě. Proč? 

Nemyslím si, že každá novopečená maminka snadno pochopí proč. I já jsem totiž kdysi byla takovou maminkou. Přesně před 12-ti lety, jsem se budila s jasnou představou o tom, jaké to bude být mámou a hlavně jaká máma budu já. Jenže i když jsem celé své těhotenství lpěla na jasné představě, porod pět týdnů mě s šokem vrhl do reality, na kterou jsem připravená nebyla. A často se tak stávalo, že jsem nejen litovala některých svých rozhodnutí, ještě častěji jsem se upínala na to, že časem to bude lepší, jiné.
Ale postupně jsem se naučila přijímat i fakt, že jsem něco nezvládla nebo zvládla ale jinak, než jsem si představovala.

Když se tedy blíží konec roku a ručička na hodinách se přesune s lehkostí do roku Nového, jsou předsevzetí, které si dávám jednoduchá a nezavazující. Protože kdo jiný, než my mámy ví tak dobře, že i když si všechno naplánujete do nejmenšího detailu a soustředíte se na splnění Vašich cílů, vždycky může přijít něco neočekávaného, co Vás nejen překvapí, ale mnohdy také způsobí, že svoje cíle musíte posouvat dál a dál.

Ale už dávno jsou předsevzetí, která si nedávám.

1. Udělám si na sebe více času
Tohle je jedno z mála předsevzetí, které my mámy obecně hodně potřebujeme a potřebujeme se na něj soustředit. Rozumím tomu, jenže někdy je to opravdu těžké splnit.  Možná jednoduše proto, že pojmem „čas pro sebe“ se myslí dny nebo hodiny bez vyrušení a to je věc, kterou si málokterá máma nemůže dovolit. Ano, můžete si naplánovat víkend s kamarádkou nebo páteční relax s maskou a vším, co k tomu patří. Pokud Vám do vašich plánů během roku opravdu nic nezasáhne, tiše Vám závidím. Já jsem se naučila brát věci, jak přicházejí a nesnažit si plánovat čas pro sebe jako chvíli, která musí nutně být plná všeho. Kosmetika, maska, kniha, film, dobré jídlo. Naopak se učím chvíli pro sebe vychutnat si, i když není plná všech ohlušujících ohňostrojů a je to třeba jen knížka a dobrý čaj. Nebo procházka. Cokoliv, co mi dovolí se nadechnout a vydechnout. 

2. Budu se více věnovat svým dětem a budu lepší máma
Schválně, kolik je tu teď mezi Vámi, které tohle napadlo? Hlavně ta druhá část a s ní spojené, že nebudete tolik zvyšovat hlas, že budete trpělivější a budete brát věci s větším klidem? Ano, i já jsem mezi nimi. Jestli jsem kdy na některé předsevzetí myslela nejvíce, pak to bylo právě tohle.
Ale i když si myslím, že bych v některých situacích měla reagovat jinak a možná mírněji, nevrátím je a nezměním. Nechci se jimi trápit. Nejsem dokonalá, mám své chyby a jako máma se každý den učím, jak jí být. Žádný manuál jsem nedostala a všechno je tak často jen výsledkem pokus-omyl.  Někdy prostě nemáte čas, občas náladu, jindy Vás děti rozzlobí tak, že vzteky odejdete z pokojíčku a jste ráda, že spí. 
Přesto  neznám mámu, která by se pro své děti neobětovala a nedala jsem ze sebe maximum. Často nejen ve chvílích, kdy může, ale mnohdy hlavně tehdy, když je tomu naopak. Co tedy více? Více čeho? Času, lásky, péče? Dávám svým dcerám maximum a i když se to může pro mnohé jevit, jako málo, více nemohu. Nejsem jenom máma a potřebuji být i někým jiným, alespoň na chvíli každý den.

3. Konečně ztratím kila navíc
A v tom je vlastně ukryto celé to kouzelné tajemství štěstí, že? Dokonalá postava, vlasy i oblečení sotva pár měsíců po porodu nebo klidně let. Já jsem zápasila s nadváhou téměř osm let. Osm let, kdy váha ukazovala daleko za 90 kg. Nebylo to leností nebo tím, že bych nechtěla. Prostě jen nebyl správný okamžik a neměla jsem uvnitř sebe ten správný pocit, že to opravdu chci tady a teď. Snadno se soudí, kritizuje, ale každý se ráno budíme ve vlastní posteli s vlastními myšlenkami a možnostmi. A ty nám mnohdy často řídí nejen to, na co myslíme, ale hlavně náš život.

4. Konečně budu šťastná
Štěstí je pocit, který v nás vyvolávají lidé kolem nás a to, co prožíváme. Okamžiky, kterými každý den procházíme v nás budí buď pocit štěstí a nebo smutku. I já jsem zažila někdy více těch smutných, je to normální, pokud zrovna teď nejásáte, kdy jste byla celou noc vzhůru a spala sotva pár hodin. A ještě přerušovaně. Jenže štěstí je vlastně jen pocit, který si dokážeme sami navodit, ale mnohdy od něj čekáme víc. Proto se stane, že i malé chvíle, které jsou ho plné, nevnímáme a přehlížíme je. Na konci roku tak máme pocit, že jsme toho štěstí měli málo a chceme víc. Naučit se najít štěstí ve věcech a zážitcích, které nás obklopují, je vlastně jediný správný klíč. Klíč k tomu vnitřnímu štěstí.

Navzdory tomu, že bude jistě i spousta jiných předsevzetí, které Vás při sledování půlnočního ohňostroje napadla, většina z nich je předurčena k tomu, aby se nesplnila a až budete za rok zase bilancovat nad tím, co se Vám povedlo a co ne, pravděpodobně budou na seznamu.

Zkuste si dávat taková předsevzetí, která Vás příliš nesvazují a nenutí se na ně upínat. Více času pro sebe potřebujeme každý, ale někdy to každý den nevyjde. To přeci nevadí. Vyjde to zítra a i když to možná nebude dvouhodinový bahenní rituál, ale jen půl hodina ve vaně, nabije Vás to energií na dlouhé hodiny. I ztráta jen pár kilogramů Vás posune směr k cíli, kde chcete být. Může to vypadat jako malý krůček, ale je důležitý. Ne pro ostatní, ale pro Vás.

Jestli je nějaké předsevzetí, které se mi na sklonku starého a nového roku honí hlavou, je to jen jedno.

Možná to nejtěžší.

Žít naplno.

Vychutnat si všechno, co mě potká, zapamatovat si to a něco si z toho uchovat, abych až se přiblíží opět Nový rok, měla uvnitř sebe pocit, že jsem něco zažila a hlavně, že jsem žila.

S Láskou,

Monika♥

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *