Deník aneb píšu

Mateřské EGO

03/01/2019

Každý občas vnímáme takový ten nepříjemný pocit neklidu. Ten pocit, kdy nejsme spokojení s tím, jak nám život proudí mezi prsty, s tím, jak se ráno probudíme a víme, co nás čeká. Pocit, že by to mohlo být lepší.
Zvlášť pokud jste maminka na mateřské a trávíte celé dny s batoletem nebo miminkem, je velmi snadné, cítit ten pocit, že dneska to bude zase stejné, jako včera.

A na konci dne, jste emocionálně úplně na dně.

MATEŘSKÉ EGO.

Pojem o kterém jsem dlouho přemýšlela při poslouchání jednoho rozhovoru.
Ego si většinou spojujeme s někým arogantním, někým, kdo nerad ustupuje a proti komu vlastně nemá ani cenu moc bojovat.

Ego ztělesňuje hrdost a pýchu nad sebou a jakýsi pocit, že jste lepší, než ostatní.
Ale zkusme se na EGO podívat jako na něco, co neodráží aroganci, ale přesto je důležité. Je naší součástí.

Například můžete říct, že tvrdě pracujete, že jste vždycky pečující, že zvládáte deset věcí najednou.


Ale také, že jste občas ztracená, zoufalá, děláte hloupá rozhodnutí, která už nejde změnit. Jsou to pozitivní i negativní vlastnosti a pocity, které máme sami v sobě a které nás každý den provází.

Jako máma si uvědomuji, že mnohem častěji vnímám ty negativní, než ty pozitivní. Nechávám se jimi ovlivňovat natolik, že přes ně, to dobré už nevidím.

Ano, dnes jsem udělala to nebo ono jinak, než bych chtěla.
Například přijela jsem do školky na poslední chvíli a dcera už tam byla poslední. Nebo zvýšila jsem hlas víc, než jsem chtěla.

Dneska mám hrozné vlasy, vypadám hrozně a cítím se hrozně.

Všechny ty negativní pocity zastíní to dobré, to pozitivní, co bychom měli vidět.

Zkuste vzít to negativní, z čeho máte špatný pocit a přirovnejte to k něčemu dobrému.

Například: „Dneska jsem přijela pro dceru pozdě a byla ve školce poslední, ale také jsem si s ní odpoledne hrála pexeso a ráno jsem jí udělala tři copánky, které hrozně chtěla.“

Dneska nevypadám nejlíp, ale jsem dobrá máma, jsem dobrá manželka, kamarádka a lidi okolo sebe miluju a dělám šťastné.
A to má větší váhu, než vlasy, silnější stehna nebo kruhy pod očima.

Je to těžké a je to cesta.

Je to jako stát v dešti bez deštníku a zkusit si ho vytvořit v hlavě tak, abyste nebyly promáčené až na kůži. Imaginární deštník nemůže fungovat jako opravdový.
A proto je důležité věřit těm pozitivním pocitům a najít si něco na sobě, na svém životě, na tom, jak trávíme celé dny něco dobrého. Co nám přináší radost, pocit uspokojení a věřit tomu.
Snažit se zakrýt to, co nás uvnitř trápí a předstírat, že se nic neděje.
Také to občas dělám, všechny to děláme.

Vzbudíte se ráno po naprosto šílené noci a první na co myslíte při pohledu do zrcadla je, jak hrozně vypadáte a čím ty obrovské kruhy pod očima zakryjete.

Místo, abyste myslela na to, že ty kruhy znamenají, že jste v noci byla se svým dítětem, že jste byla naprosto úžasná máma, milující, pečující a tak ty kruhy pod očima jsou symbolem toho, co děláte každý den.

Věřit, že sice nejste nejlepší kuchařka na světě, ale zase s dětmi tvoříte zajíčky na Velikonoce. Smějete se s nimi u filmu, čtete jim pohádky, posloucháte je, i když vlastně nic, z toho co říkají, nedávají smysl.
Ne pro Vás.

Protože pro ně, to, že jste poslouchala desetiminutové povídání o tom, jak našly tři oříšky, má obrovský smysl. Je to smysl jejich života.

VY JSTE TÍM SMYSLEM.

MATEŘSKÉ EGO je vlastně pocit, že i když neděláte všechno perfektně, jste perfektní. Ne ve vaření, ne v pletení copánků, ale možná právě v tom, že celou noc držíte svoje dítě za ruku, když má špatné sny.
Že rychle sníte oběd a běžíte na recitační soutěž.

Je to uvědomění si, že každá jsme v něčem lepší a v něčem zase ne.
A o přijetí. Přijetí sama sebe, svých nedostatků, snažit se některé zlepšit a s jinými se prostě smířit.

Já například nebudu nikdy skvělá kuchařka a vždycky trochu závidím a obdivuji ty mámy, které mají třikrát týdně napečeno, uvaří složité jídlo a vykrajují králíčka z mrkve.
Nejsem tenhle typ mámy.

To je mou negativní stránkou.

Pozitivní je ale to, že vezmu dcery do kina, koupíme si popcorn nebo si s nimi povídám o tom, jak se dnes měly a co je trápí. A udělám si na ně čas, i když ho nemám.

Svoje vlastní ego najdete ve chvíli, kdy si uvědomíte, že myšlenky jsou jen myšlenky a pocity jsou zase jenom pocity. Přicházejí, odcházejí a tak pořád dokola. Ale nevystihují nás, neurčují, jací jsme.

Horší kuchařka, neznamená špatná máma.
Hrozné vlasy, neznamenají špatného člověka.
Kruhy pod očima, neznamenají, že za nic nestojíte.

Vždycky budete chtít něco víc.
Budete chtít být lepší, mít víc peněz, být úspěšnější, péct lepší koláče a šít lepší kostýmy na maškarní.

Chtít být lepší, není špatné. Pokud to tak cítíte.

Pokud Vás to stresuje, unavuje a vyčerpává, bude lepší najít si jiný směr, kudy jít.
Nesnažit se připalovat jeden koláč za druhým, protože nakonec, je to stejně jen koláč.

Místo toho, najděte v sobě, svoje pozitivní Ego. To, kde se cítíte dobře.
Místo, pocit, myšlenku, kdy víte, že tohle jste skutečně Vy.

A všechny ty nedostatky přijměte takové, jaké jsou.
Vaší součástí, ale jenom TO nejste Vy.

Protože kromě nich, máte i ty úžasné a skvělé vlastnosti, díky kterým jsou lidé okolo Vás rádi, že Vás mají.

A nakonec budete ráda i Vy, že máte sama sebe.

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *