Deník aneb píšu

Dvě slova, která by měla zaznít častěji

  Je ještě spousta věcí, o kterých musíme jako mámy spolu mluvit a mluvit o nich hodně nahlas, aby jsme se navzájem slyšely a byly slyšeny. Pro začátek ale tahle dvě slova, která se zdají být malá, budou stačit. Jsou vlastně úplně jednoduchá. Ani těžká na vyslovení. A přesto je pro někoho velkým problémem je říct nejen […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Když jsou jako schůdky

Tuhle větu jsem slyšela tolikrát, že mi patrně navždycky bude rezonovat v hlavě. Musím říct upřímně, že mě zpočátku rozčilovala. Přirovnávat moje děti ke schodům mi přišlo dost ujeté.Postupem času jsem ale musela uznat, že když jsem holky vedle sebe postavila, opravdu trochu jako schůdky byly. Některé z nich dokonce vypadaly jako dvojčata. Můžou za […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

BEZLEPKOVÁ bublina

Slzy a vztek. První dny po diagnóze to bylo každý den. Každý pár hodin doslova. Pár hodin po sdělení, že tahle nemoc už bude součástí mého života navždy. Doživotně. Napořád. Vlastně hned jakmile jsem vkročila do obchodu. Najednou jsem stála před regály a nevěděla co si koupit. Věděla jsem jen jednu věc, že lepek ode […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Když se mračna zatáhnou

  A není to ze dne na den. Občas se nějaký ten mráček objeví na obloze každého z nás. Všimneme si ho, ale je tak nepatrný, že skrz něho prosvítá sluníčko. A za pár minut je pryč. Každý máme dny, kdy mráčků přibývá a druhý den, už je zase naše obloha jasná, bez poskvrnky. A […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

Dny, o kterých příliš NEMLUVÍME

  Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi po třetí už. Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mě hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

SOBECTVÍ, které není sobecké

NESOBECTVÍ. To je jedna z důležitých vlastností, které typicky přisuzujeme k tomu „být mámou“. OBĚTOVAT SE. Být tady ve dne v noci, odložit svoje přání a potřeby stranou pro druhého. Pocit ztráty něčeho, co jsme měly dříve. Často máme ten pocit, že čím více se obětujeme, čím více tady budeme a čím méně se budeme […]

Continue Reading

Deník aneb píšu

BILANCOVÁNÍ, které nemá smysl

Milí čtenáři i čtenářky tohoto blogu, Na sociálních sítích se už hromadí přání blogerek a blogerů k Novému Roku a ani já nechci zůstat pozadu. Pokud se ale i toto přání pojmout po svém. Tak jako vždy. Když se rok s rokem sejde, bilancujeme. Tak nějak přirozeně postupem času s posledními dny starého roku, těsně […]

Continue Reading